OIKOYMENH ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR
Klasické dílo politického myšlní, které ve své době vzbudilo značné kontroverze. Autorka se v roce 1961 vydala jako reportérka do Jeruzaléma, kde sledovala soud s nacistickým funkcionářem Adolfem Eichmannem. Ze statí původně určených pro magazín The New Yorker vznikla kniha, která je vlastně filosofickou reportáží. Kromě popisu okolností soudu, při němž uplatňuje svoji schopnost přesného pozorování, formuluje rovněž filosofické teze, které tvoří rámec, v němž lze uvažovat o vině a odpovědnosti v nacistickém Německu. Kniha měla bouřlivou odezvu a vyvolala spory, jež filosof Isaiah Berlin označil dokonce za „občanskou válku intelektuálů“. Mezi dodnes nejdiskutovanější postřehy Hannah Arendtové patří teze, že zlo spáchané Eichmannem mělo kořeny v absenci myšlení a „banálnosti“.
formát knihy:
Toto je revidovaný a rozšířený text knihy, která byla poprvé vy-dána v květnu 1963. V roce 1961 jsem se zúčastnila procesu s Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě jako reportérka časopisu The New Yorker. Ten moji reportáž zveřejnil ve zkrácené verzi v únoru a březnu 1963. Knihu jsem psala v létě a na podzim 1962. V listopadu tohoto roku jsem ji dokončila během svého pobytu v Centru pro pokročilá studia při Wesleyho universitě. V textu jsem opravila o něco víc než deset technických chyb, z nichž ovšem žádná nemá podstatný vliv na výsledky mé analýzy a nemění ani základní argument obsažený v původní verzi.
Faktická data týkající se sledovaného období nebyla dosud do všech detailů k dispozici a narážíme zde i na skutečnosti, o nichž nikdy nebudeme mít vyčerpávající a dostatečně věrohodné informace, kdy budeme stále odkázáni na pouhé kvalifikované odhady. Tak například celkový počet židovských obětí – ...více
