OIKOYMENH ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR
Eseje, v nichž se Hannah Arendtová táže po povaze svobody, autority a dějin, pojí motiv osudového přeryvu: přerušení západní filosofické tradice vyústilo v totality dvacátého století. Knihu publikovanou poprvé r. 1961 proto uvádí výrokem Reného Chara, francouzského básníka a člena odporu v době nacistické okupace Francie: „Naše dědictví nám nebylo odkázáno žádnou závětí.“ Citát, který se jako ozvěna nese osmi esejemi, poukazuje k obtížné pozici moderního člověka: mezi minulostí a budoucností se rozevřela propast, k jejíž přemostění nelze užít zděděné pojmy.
Nové, opravené vydání, v OIKOYMENH první.
| počet stran: 300 |
| vazba: vázaná |
| formát: 135x205 |
| rok vydání: 2019 |
| překlad: Martin Palouš a Tomáš Suchomel |
| jazyk originálu: en |
formát knihy:
Eseje v této knize jsou ve skutečnosti přepracovanými a rozšířenými verzemi starších prací, které vyšly v těchto časopisech: The American Scholar, Chicago Review, Daedalus, Nomos, Partisan Review a The Review of Politics. Esej Pravda a politika byl původně publikován v časopise The New Yorker.
„Notre héritage n’est précédé d’aucun testament“ – „našemu dědictví nepředchází žádná závěť“[ 1 ] – tak zní snad vůbec nejpodivnější z podivně lapidárních aforismů, do nichž francouzský básník a spisovatel René Char natěsnal jádro toho, jak celá generace evropských spisovatelů a literátů postupně začala hledět na čtyři roky strávené v protifašistickém odboji. Zhroucení Francie, jež z jejich pohledu přišlo naprosto neočekávaně, doslova ze dne na den vyprázdnilo politickou scénu jejich vlasti, na níž se od té chvíle odehrávaly už jen loutkové radovánky v podání darebáků či bláznů. Tak se stalo, že ti, pro něž ...více
