Zdá se že máte v prohlížeči zakázaný javascript

You must have JavaScript enabled in your browser to utilize the functionality of this website.Click here for instructions on enabling javascript in your browser.

Pokročilé vyhledávání
Mýtus

o věčném návratu
∙ OIKOYMENH ∙

V této knize si Eliade klade otázky po smyslu historické existence člověka. Jak sám uvádí v předmluvě, vhodným podtitulem knihy by mohl být „Úvod do filosofie dějin“. Není to však spekulativní analýza pojmu dějin, ale zkoumání základních představ o světě v tzv. archaických společnostech, které sice žijí své dějiny, ale snaží se od nich odhlížet, dokonce je popírat. Archaický člověk, který je pro Eliadeho šifrou pro náboženského člověka vůbec, věří, že profánní svět konkrétních lidských dějin je úpadkovým způsobem existence. Skutečný a smysluplný je pouze mytický čas absolutního počátku, kdy všechno bylo „nové“. Pouze účastí na posvátném světě bohů a héroů, který zde byl „v onom čase“ (in illo tempore), člověk skutečně jest, a pouze opakováním počátečních vzorů jejich jednání nabývá smyslu i jeho jednání. Dějinný pobyt člověka se stává snesitelným jen periodickým obnovováním světa, tedy „věčným návratem“ k prvotním paradigmatům, archetypům, a jejich reaktualizací. Přeložila E. Strebingerová.


Errata
ISBN: 978-80-7298-353-7
počet stran: 132
vazba: brožovaná
formát: 130x202
rok vydání: 2019
překlad: Eva Strebingerová

160 Kč
178 Kč

UKÁZKA  Mýtus o věčném návratu

Předmluva

Kdybych se nebál, že budu působit příliš neskromně, dal bych této knize ještě druhý podtitul: Úvod do filosofie dějin. Takový je totiž v podstatě smysl tohoto eseje, jen s tím rozdílem, že neprovádí spekulativní analýzu historického dění, ale zkoumá místo toho základní koncepce archaických společností, které sice znaly určitou formu „dějin“, ale snažily se je nebrat na vědomí. Při studiu těchto tradičních společností mne zaujal jeden jejich rys: odpor ke konkrétnímu, historickému času, touha po periodických návratech do mytické doby počátků, do Velké doby. Pochopil jsem smysl a funkci toho, co jsem označil jako „archetypy a opakování“ teprve tehdy, když jsem zjistil, že se tyto společnosti snažily odmítat konkrétní čas a že se chovaly nepřátelsky vůči každému náznaku autonomních „dějin“, tj. dějin neregulovaných archetypy. Tento odmítavý postoj, tato opozice, není pouze výsledkem konzervativních tendencí primitivních společností, jak dokazuje tato kniha. V tomto pohrdání dějinami, tj. událostmi bez transhistorického ...více

Lidé také kupují