Listy florentského platonika Marsilia Ficina De officiis a Veritas de institutione principis patří mezi nejvlivnější z celé Ficinovy korespondence jakožto stručná pojednání o v renesanci oblíbených tématech morální filosofie. Unikátní recepce se dočkaly i v českém prostředí počátku šestnáctého století, kdy byly přeloženy do humanistické češtiny, list Veritas dokonce dvakrát. Publikace přináší kritickou edici obou listů, jejich nový překlad do češtiny, jakož i transkripci obou staročeských překladů, jejichž autory byli Řehoř z Hrubý z Jelení a Oldřich Velenský z Mnichova. Kniha je uvozena studií, která pojednává o Ficinově korespondenci a jejím filosofickém významu obecně, analyzuje oba zmiňované listy a věnuje se jejich působení v renesanci a raném novověku. Zabývá se také kontextem českých humanistických překladů, který ukazuje, že platonik Marsilio Ficino byl v českém prostředí v prvních dekádách šestnáctého století vnímán a recipován především jako morální filosof.
| vazba: brožovaná |
| formát: 130x202 |
| rok vydání: 2019 |
| překlad: Tomáš Nejeschleba |
| jazyk originálu: lat. |
| název originálu: De officiis, Veritas de institutione principis ad Raphaelem Riarium cardinalem |
formát knihy:
Filosofie v období humanismu a renesance se ve srovnání se středověkem proměňuje nejen co do obsahu a témat, což souvisí s rostoucí znalostí dosud neznámých řeckých nebo i latinských textů,[ 1 ] ale i co do literárních forem, kterými je vyjadřována. Stále se sice rozvíjejí tradiční traktáty a komentáře, na oblibě však zároveň získávají filosofické dialogy, beroucí si za vzor Ciceronovy rozpravy [ 2 ] a posléze také dialogy Platónovy. Dalším typem humanistického a renesančního filosofického písemnictví bylo psaní dopisů.
Epistolární praxe sice navazuje na středověkou ars dictaminis, umění sestavování právních dokumentů i osobních listů pomocí pravidel a modelů převzatých z antiky,[ 3 ] zásadním podnětem pro její rozvoj se však v renesanci stalo opět dílo Ciceronovo, tedy jeho korespondence, jejíž elegantní latina podobně jako v případě dialogů platila pro humanisty za vzor.více
