První část přednáškového cyklu z let 1951/52. Heidegger zde podrobně probírá co je moderní věda a jaké je její postavení v rámci aristotelské charakteristiky člověka jako rozumného živočicha. Zjišťuje, že „věda nemyslí“ a vykládá, co pro něho znamená „myslet“. Na pomoc si bere Nietzscheho ve snaze vyrovnat se s jeho myšlenkou „nadčlověka“ a „věčného návratu téhož“. Překlad druhé části přednáškového cyklu se připravuje. Z německého originálu Das heißt Denken? Vorlesung Wintersemester 1951/52 (Stuttgart, Reclam 1992, podle vydání v nakladatelství Max Niemayer, Tübingen 1984) přeložili Petr Fischer a Ivan Chvatík. První vydání, 2014. Dotisk prvního vydání, 2018.
| počet stran: 60 |
| vazba: brožovaná |
| formát: 130x202 |
| rok vydání: 2014 |
| název originálu: Das heißt Denken? Vorlesung Wintersemester |
formát knihy:
Do toho, co je to myšlení, pronikneme, když budeme sami myslet. Aby se takový pokus zdařil, musíme být připraveni se myšlení učit.
Jakmile jsme se do takového učení pustili, už jsme také připustili, že jsme dosud myslet neuměli.
Ale člověkem se přece nazývá „ten, kdo myslet umí“ – a nazývá se tak právem, neboť člověk je rozumný živočich. Rozum, ratio, se rozvíjí v myšlení. Jakožto rozumný živočich musí člověk umět myslet, kdykoli chce. Zatím možná myslet chce, ale přesto to neumí. Chce dokonce myslet velmi mnoho, a proto je schopen myslet tak málo. Člověk může myslet, pokud k tomu má možnost. Sama tato možnost nám však ještě nezaručuje, že jsme toho schopni. Neboť schopni jsme jenom toho, co máme rádi a o co nám jde. Skutečně rádi však máme pouze to, co nás samy – nás v našem bytování – má ...více
