Zdá se že máte v prohlížeči zakázaný javascript

You must have JavaScript enabled in your browser to utilize the functionality of this website.Click here for instructions on enabling javascript in your browser.

Pokročilé vyhledávání
UKÁZKA  Platón, Poetika

Mimořádně bohatý odkaz, který zanechalo antické Řecko dalšímu vývoji světové kultury, je ze své velké části projevem dvou charakteristických tužeb řeckého ducha: touhy po rozumovém poznání skutečnosti a touhy po kráse. Jejich společným hlubším zdrojem byla bytostná řecká touha po plném a harmonickém rozvinutí všech kladných schopností, které v sobě zahrnuje lidská přirozenost. Prvá z těchto tužeb dostala svůj výraz v řeckém racionalismu. Jeho doménou se stala především řecká filosofie, v jejímž rámci se utvářely i počátky mnoha jednotlivých vědních oborů. Druhá se po staletí projevovala v tvůrčím zaujetí i schopnostech řeckých umělců, jak to dosvědčují jejich dochovaná díla. Výsledky dosažené ve filosofii a v umění tvoří nepochybně nejcennější složky starořeckého kulturního dědictví.

Obě tyto oblasti se od svých počátků různě prolínaly, doplňovaly a vzájemně ovlivňovaly. Řecké umění bylo samo prodchnuto racionalismem (mnohem více než umění některých jiných epoch), řečtí filosofové zase čerpali z děl umělců různé podněty a ...více

UKÁZKA  Bernard z Clairvaux, Apologie pro opata Viléma

Podobně jako zakládání nových řádů v 11. století byl i zrod Cîteaux výsledkem hledání nových forem asketického způsobu života a snahou po obnovení původní benediktinské řehole.[ 1 ] Oslnivý úspěch prvních generací cisterciáckých hlasatelů asketických ideálů, kteří se příkře vyslovili proti bohatství, majetku a nákladně konstruovaným klášterům, vyvolal v benediktinském táboře pocit ohrožení. Cisterciáci se navíc hlásili k obnovení přísné benediktinské observance a návratu ke kořenům prvotního monasticismu, čímž takříkajíc zpochybnili zvyklosti u clunyjských mnichů a v tradičním benediktinském táboře. Bílí mniši se přiklonili rovněž k fyzické práci, kterou řehole předepisovala, a vyslovili se pro život v odříkání a tvrdou askezi, jež se promítla do všech oblastí jejich řádového života. Vzájemnou nevraživost, jež se z těchto rozporů zrodila, přiživovali i přeběhlíci mezi oběma řády, kteří z této situace se škodolibým nadšením vytloukali kapitál.[ 2 ] Mezi oběma stranami se záhy rozvinuly polemiky, do nichž výraznou ...více

UKÁZKA  Benjamin Constant, Principy politiky O přijímaných představách ohledně rozsahu politické moci[ 1 ]

Po vydání Společenské smlouvy[ 2 ] a Ducha zákonů[ 3 ] se výzkumy týkající se ústavního uspořádání jednotlivých zřízení zprvu staly přednostním zájmem úvah našich spisovatelů, nyní však upadly do hluboké nemilosti. Nechci zde nikterak zkoumat, zda je tato nepřízeň oprávněná; nepochybně je však přirozená. Během několika málo let jsme vyzkoušeli pět či šest ústav[ 4 ] a nepřineslo nám to mnoho dobrého. Podobnou zkušenost nemohou nahradit žádné úvahy.

Jde i o jinou věc. Pokud bychom se dnes navzdory všeobecné nechuti k debatám tohoto druhu chtěli oddat úvahám o povaze, formách, omezení a vlastnostech jednotlivých vlád, pravděpodobně bychom se mýlili ve zcela jiném smyslu, než v jakém docházelo k omylům dříve. Přesto bychom se mýlili stejně hrubě a způsobem, který by byl stejně zhoubný. Jestliže byly určité pojmy spojovány s jistými myšlenkami, ...více

UKÁZKA  René Descartes, Meditace o první filosofii

Tam justa causa me impellit ad hoc scriptum vobis offerendum, & tam justam etiam vos habituros esse confido ad ejus deffensionem suscipiendam, postquam instituti mei rationem intelligetis, ut nullâ re melius illud hîc possim commendare, quàm si quid in eo sequutus sim paucis dicam.

K tomu, abych vám předložil tento spis, mne vede tak dobrá pohnutka – a i vy, jak pevně doufám, poté, co pochopíte, oč mi jde, budete mít tak dobrou pohnutku, abyste jej přijali pod svou ochranu –, že jej zde nemohu doporučit lépe, než když krátce řeknu, co jsem v něm sledoval.

 

Semper existimavi duas quaestiones, de Deo & de Animâ præcipuas esse ex iis, quæ Philosophiæ potius quàm Theologiæ ope sunt demonstrandæ: nam quamvis nobis fidelibus animam humanam cum corpore non | interire, Deumque existere, fide credere sufficiat, certe infidelibus nulla religio, nec fere etiam ulla moralis virtus, videtur posse persuaderi, nisi prius ...více

zobrazit vše: UKÁZKY | RECENZE

OIKOYMENH

Nakladatelství OIKOYMENH navazuje na odkaz samizdatové edice založené v sedmdesátých letech z podnětu Ladislava Hejdánka, jejímž cílem bylo vydávat kritické stati a díla v linii nejlepších tradic evropské filosofie a theologie.

Postupem doby se nakladatelství zaměřilo rovněž na vydávání základních děl této tradice. Spisy význačných myslitelů vycházejí v řadách klasických děl: Knihovna antické tradice, Knihovna raně křesťanské tradice, Knihovna středověké tradice, Knihovna renesančního myšlení a Knihovna novověké tradice a současnosti. Sekundární literatura nebo texty autorů nezahrnutých do řad klasických děl tvoří Edici Oikúmené.

V řadě Dějiny filosofie vycházejí vybrané monografie k jednotlivým obdobím dějin evropské filosofie. Nakladatelství vydává také řadu Dějin politického myšlení, Dějin náboženského myšlení, Knihovnu politického myšlení, Fontes Latini Bohemorum, Starověké písemnictví Levanty, Sebrané spisy Jana Patočky, edici Mathésis a řadu Filosofické interpretace.

Pokud váháte, zda si naši knihu koupíte u nás nebo jinde, uvažte, že nákupem v eshopu OIKOYMENH přímo podpoříte vydávání filosofické a theologické literatury v Čechách. Pokud se u nás zaregistrujete, získáte navíc:

  • newsletter se seznamem novinek z naší produkce, který si snadno omezíte výběrem klíčových slov podle svého výběru
  • možnost podílet se na naší činnosti zasíláním errat a komentářů