Zdá se že máte v prohlížeči zakázaný javascript

You must have JavaScript enabled in your browser to utilize the functionality of this website.Click here for instructions on enabling javascript in your browser.

Pokročilé vyhledávání

Knížka přináší zrcadlově kladený text a komentovaný překlad tří hagiografických dílek, jejichž autorem je Hieronymus ze Stridónu, sv. Jeroným. Tomuto autorovi rané, ještě antické fáze křesťanství, jednomu z těch, kteří pro současnost i pro celé příští věky spoluutvářeli podobu západního křesťanství, se dostalo mezi jeho vrstevníky v latinsky mluvícím křesťanském světě ojedinělé zkušenosti s poustevnickým a mnišským životem v Sýrii a v Egyptě; ta se odráží i v Jeronýmově bohaté korespondenci, především se však stala inspirací a východiskem jeho tří legend - o prvním poustevníku Paulovi, o mnichu Malchovi a o sv. Hilarionovi. Jak Šubrt v úvodu ke svému překladu říká, "svými legendami o poustevnících vytváří Jeroným latinský pendant k Athanasiovu Životu sv. Antonína, jenž platil za nezpochybnitelný model svého žánru" (s. 34).

Texty originálů jsou pro tuto knihu převzaty s nepatrnými úpravami z kritických edicí (s výjimkou Vita Hilarionis, text vydán jen v MPL). Jak překladatel upozorňuje v Ediční poznámce (s. 141), byla ortografie přizpůsobena ortografii klasické, interpunkce a psaní velkých písmen českému úzu. Jiří Šubrt překládá Jeronýmovy legendy vynalézavými jazykovými a stylistickými prostředky. Všude, kde je to možné, uplatňuje moderní výrazivo, nepodléhá archaizujícímu klišé, dodnes převažujícímu u překladů z antické a snad ještě více z křesťanské antické i středověké literatury, nevnucuje čtenáři monumentální polohy jazyka, jaké obvykle spíše než originálu samotnému odpovídají našim po celý novověk ustalovaným představám o latinsky (a ovšem starořecky) psaných textech. Nejnápadnější je to jako vždy u lexika, při pozornější četbě četbě můžeme pozorovat, že překladatel zachází odvážně a téměř vždy ku prospěchu věci se syntaxí originálu - například rozbíjením delších period (v legendách jich Jeroným stejně nemá přespříliš), naopak slučováním kratších větných celků ve větší, změnami charakteru vedlejších vět. S potěšením uvedu několik příkladů většinou z první, lexikální oblasti: "... jako by po svém dávali najevo zármutek nad Pavlovou smrtí" - prorsus ut intelligeres eos plangere, quomodo poterant... (s. 60, 61); "Oba byli nadmíru zbožní, kostel jim byl druhým domovem, úplný Zachariáš a Alžběta z evangelia" (Tam studiosi ambo et religiosi et sic ecclesiae limen terentes, ut Zachariam et Elisabeth de evangelio cre! deres); vtipně je přeloženo sloveso "detrahere" ekvivalentem "ztrhat" ("... kdysi ztrhaly mou legendu o Pavlovi a nepochybně ztrhají i vyprávění o Hilarionovi" - detrahentes Paulo meo nunc forte detrahent et Hilarioni, s. 86, 87); "Poté se ozval neuvěřitelný jásot davu" - clamor fit vulgi nimius (s. 104, 105), nebo "nepříčetní vztekem" - furentes (tamtéž), "které obvykle bývají hřebíkem do rakve panenství" - quae solent moriturae virginitatis esse principia (tamtéž); "prakticky od dětství" - hoc est ab infantia (s. 108, 109).

celý text na ilisteartura.cz