Zdá se že máte v prohlížeči zakázaný javascript

You must have JavaScript enabled in your browser to utilize the functionality of this website.Click here for instructions on enabling javascript in your browser.

Pokročilé vyhledávání
Hegelova fenomenologie

světa
∙ OIKOYMENH ∙

OIKOYMENH ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR

 

Autorka interpretuje Hegelovu Fenomenologii ducha jako popis cesty, na níž vědomí na každé „zastávce“ formuluje konkrétní model světa. V jednotlivých modelech se kříží deskripce i normativní nárok: modely slouží porozumění situace, v níž vědomí aktuálně žije, ale zároveň jsou i výrazem toho, v jakém světě vědomí chce žít. Formulace modelů proto není jen teoretickým výkonem, ale vždy rovněž stanoviskem, které proměňuje aktuální svět. Cesta Fenomenologie, která je cestou konfliktů, nakonec ústí do světa, v němž vědomí může být svobodné. Tímto světem je skutečnost post-osvícenecké moderny: právě zde totiž vědomí nahlíží, že svět není vůči člověku cizí a že naopak jeho vlastní myšlení vstupuje do světa, např. v podobě moderních institucí, jejichž úběžníkem je rovnost, nikoliv hierarchické vztahy. Proti tradičním interpretacím Hegelovy filosofie představuje autorka čtení, které neústí v suverenitu absolutního ducha pojatého jako čisté myšlení povznesené na předmětnost. Absolutní vědění lze naopak interpretovat jako odmítnutí představy, že by se jednotlivá podoba vědomí mohla považovat za absolutní. Jak čteme v závěru Fenomenologie ducha, nekonečno kypí duchu vstříc z mnohosti, která je ve světě, nikoliv ze suverénní jednoty absolutního ducha. 


Errata
ISBN: 978-80-7298-338-4
počet stran: 373
vazba: brožovaná
formát: 135x205
rok vydání: 2018

322 Kč
358 Kč

UKÁZKA  Hegelova fenomenologie světa

Úvod

I. Mizející svět?

Od antiky mají filosofové za to, že údiv je počátkem filosofie. Podivují se nad tím, že je spíše něco než nic. Toto počáteční naladění chci v následujícím pojednání chápat jako údiv nad existencí světa a zasadím jej do kontextu filosofie po Kantově „kopernikánské revoluci“. Po tomto obratu se naladění proměňuje: nejprve v naději, že je v lidských silách stvořit svět nový, který by byl pro člověka lépe obyvatelný. V moderně na sebe ale bere i podobu zděšení. Ukazuje se, že existence světa není samozřejmá, že může být zničen, anebo že v té podobě, v jaké si myslíme, že existuje, nikdy neexistoval. Mísí se tak dva hlavní popudy k filosofii: spolu s údivem se rodí strach – o svět i ze světa.

Na skeptickou otázku, zda tedy můžeme poznat svět, odpovídá Kant nejprve tím, že povýší význam subjektivity, a poznání tak pojme jako rekonstrukci v nitru. ...více