Z řeckého originálu přeložil a úvodem opatřil František Novotný.
Dotisk pátého opraveného vydání z roku 2005.
Mezi náměty Sókratových hovorů o lidských věcech náležely otázky, co je zbožné a co hříšné, co je krásné a co ošklivé, co spravedlivé a co nespravedlivé, co je uměřenost, co je state čnost a co je zbabělost. V přímé souvislosti s těmi hovory zabýval se týmiž problémy i Platón a napsal v rané době své spisovatelské činnosti několik dialogů, v nichž se za vedení Sókratova hledá výměr jisté ctnosti. Tak má dialog Lachés předmětem pojem statečnosti, dialog Charmidés pojem uměřenosti a v dialogu Euthyfrón se jedná o zbožnosti.
Zbožnost u řeckého myslitele není osobní citové nastrojení lidské mysli, projevující se v poměru člověka k božstvu, nýbrž je to chování člověka ve společnosti, v rodině a v obci, vyplývající z jeho uznávání božského práva a řádu. Je to jen zvláštní druh spravedlnosti a spolu se spravedlností náleží k pojmu dokonalého člověka, ne k pojmu člověka náboženského. Pojem zbožnosti je pojem ...více
