Přísný soud, který pronáší v Platónově dialogu Gorgias filosofie nad rétorikou, vychází z mravního přesvědčení filosofova, jež nalézá vinu rétoriky v jejím nedbání mravnosti. Rétorika tu je představena jako ná stroj „věřivého přemlouvání“, jako spojenkyně té politiky, která staví moc nad právo, a jako hlasatelka mínění, že praktický prospěch a ne nadosobní dobro má řídit lidské jednání.
Také v dialogu Faidros je souzena rétorika, ale jiným způsobem a s jiným záměrem. Posuzuje se tu jeden rétorický výtvor, vytýkají se jeho vady, staví se proti němu a srovnává se s ním výtvor jiný, probírají se nálezy rétorické nauky a ukazuje se, co chybí rétorice k tomu, aby se stala pravým uměním. Není to zásadní odsuzování jako v Gorgiovi a k určitým výtkám tu přistupují určité kladné rady. Místo etického stanoviska dialogu Gorgias se tu uplatňuje stanovisko estetické. A přece i zde se rozhoduje mezi rétorikou a filosofií; ale kdežto v ...více
