Dotisk třetího opraveného vydání z roku 2003.
Přeložil František Novotný.
Oddaná důvěra v sílu lidské myšlenky zvítězila v Platónovi záhy a navždy nad pokusy jeho předchůdců, dojíti pravdy o člověku a světě na základě smyslové zkušenosti. Cesta logické abstrakce, jež vedla k vytvoření pojmu, existujícího beze změny a nezávisle na věcech samých i vnímajících subjektech, zdála se mu jediná důstojnou milovníka moudrosti: zbožňovatel pojmu pocítil sladkou naději, že tak jest možno lidskému duchu dobýti celého světa. Ne tohoto pozemského světa viditelného; nebo ona cesta se počínala vlastně teprve v tom místě, kde tento svět opouštěla, aby vedla myšlenku mezi čistá, neproměnná jsoucna pojmů, tak různá od všech předmětů smyslového vnímání, tak úžasné pravdivosti a síly, že v nich člověk sám nepoznával své výtvory, pokorně přijímal zjevení a velebil myšlenku-vůdkyni za dar nového poznání. Ztráta orientace byla jen příliš přirozeným následkem úžasu z tohoto okolí; nebyla to nespravedlnost úsudku, že oslněné oči, ohlédnuvše se na hmotnou zemi, neuvědomily si, že ...více
