rozšířené hledání
e-knihy autoři reflexe info errata pokyny
Karfíková, Lenka

Studie z patristiky a scholastiky I

 20Kč 

anotace

Interpretace textů Origena, Řehoře z Nazianzu, Augustina, Dionysia Areopagity, Hugona ze sv. Viktora.

ukázka z knihy

Úvodem

Přednášky a stati shromážděné v tomto sborníku vznikly sice z roz­ličných podnětů a při různých příležitostech, ale mají přesto některé společné rysy. Nejenže se většina z nich soustředí ke dvěma základ­ním tématům, teologické hermeneutice a nauce o Trojici, ale mají i společný záměr: Pozvat čtenáře dosti zevrubnou interpretací vy­braných textů křesťanské tradice, aby jednak přihlédl blíže, z jak rozmanitých vláken je tato tradice tkána, jednak si uvědomil dosah některých teologických motivů - ať je to zkušenost „nekončící inter­pretace", radikální dějinnost lidského poznání, souvztažnost zvo­leného „modelu" a lidského sebeporozumění nebo symbol jako šifra bezprostřednosti - pro utváření evropského ducha a evropské kul­tury.

Přednášky „Celé pole plné rozmanitých bylin": Origenova bi­blická hermeneutika podle spisu Peri archón IV,1—3; Lidská mysl jako model Trojice podle Augustinova spisu De Trinitate IX, X a XV a Hierarchické universum Dionysia Areopagity tvořily součást před­náškového cyklu Z dějin středověkého myšlení, pořádaného Ústa­vem pro klasická studia AV ČR v Praze ve školním roce 1994/95. Stati Duch svatý Bůh aneb dějinná ekonomie poznání: Pátá teo­logická řeč Řehoře z Nazianzu a Trojice jako přátelství rovných podle Hugona ze Sv. Viktora vznikly v rámci příprav přednášek na teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci ve školním roce 1994/95, kde byly předneseny ve velmi zkrácené podobě. Stu­die Symbol a bezprostřednost: Třetí kniha In Hierarchiam coelestem Hugona ze Sv. Viktora byla ve svém původním německém znění Symbol und Unmittelbarkeit: Zur Interpretation des dritten Buches

In Hierarchiam coelestem Hugos von St. Viktor uveřejněna ve sbor­níku k šedesátinám prof. Michaela Seybolda Ex latere. Ausfaltungen communialer Theologie, vyd. Erich Naab (Extemporalia, sv. 12), Franz-Sales-Verlag, Eichstatt 1993, str. 32-55. Žádná ze statí nebyla dosud česky publikována.

Pokud není uvedeno jinak, pokouším se sama o pracovní překlad citovaných děl. Při psaní řeckých a latinských jmen dávám před transliterací (Origenés, Grégorios), resp. latinskou podobou (Am- brosius, Augustinus) přednost starobylé domácí formě (Origenes, Řehoř, Ambrož, Augustin), pokud existuje.

Při této příležitosti bych ráda vyslovila svůj dík Katolické uni­verzitě v Eichstattu, která mi umožnila několikaletý studijní pobyt ve své knihovně. Dále bych chtěla poděkovat svým posluchačům v Praze i v Olomouci, kteří mě svými otázkami a svým zájmem k těmto studiím motivovali. Konečně děkuji nakladatelství Oiku- mené, že tento titul zařadilo do svého edičního programu.

Praha, 28. srpna 1995

Lenka Karfíková

„Celé pole plné rozmanitých bylin" (Origenova biblická hermeneutika podle Peri archou IV, 1-3)

...jsou některé věci, jejichž význam nelze ve vlastním smyslu nijak vysvětlit slovy lidské řeči. Spíše se nám ukazují v jednoduchém nahlédnutí než ve vlastním vý­znamu slov. Toto pravidlo je třeba vztáhnout i na po­rozumění božským Písmům.1

Origenes platí nejen pro své dílo editorské, ale i exegetické zcela právem jako zakladatel křesťanské biblistiky. Jeho Hexapla porov­návala v šesti sloupcích řeckou Septuagintu - posvátný text alexan­drijských křesťanů2 - s hebrejským originálem (psaným hebrejským a řeckým písmem) a řeckými verzemi Aquilovou, Symmachovou a Theodotionovou.3 Origenes zde užil editorských metod alexandrij­ských učenců ke kritickému zpracování posvátného starozákonního textu.4

Origenových komentářů Písma vypočítává Jeroným přes dvě stě šedesát knih (nezahrnuje v to scholia k některým knihám), kázání celkem přes čtyři sta padesát.5 Z této obrovské knihovny se nám bohužel dochovaly jen zlomky, a to ještě většinou v latinském pře­kladu Rufinově či Jeronýmově nebo prostřednictvím kappadocké origenovské antologie Filokalia.6 I tak jde o pozůstalost úctyhod­nou, zaplňující čtyři svazky řecké patrologie (PG 12-14 a částečně 17, tj. valná část Origenova díla vůbec).7

Závažnost Origenových spisů přitom samozřejmě nespočívá pouze v jejich rozsahu. Jakou roli hrálo exegetické dílo alexandrij­ského učence v latinském středověku, ukazuje nejlépe neobyčejná četnost dochovaných rukopisů, jak byly k dispozici zejména v kláš­terních knihovnách.8 Na druhé straně ovšem exegetická metoda tak kontroverzního učence nezůstala bez kritiky již ve starověkých ori- genovských sporech,9 ba dokonce již někteří jeho současníci hleděli s nedůvěrou na jeho alegorezi, která se jim zdála znehodnocovat historickou pravdu Písma.10 Podobnou námitku slyšíme z úst po­zdějších teologů; Martin Luther nepokládá Origenovu metodu za spolehlivou,11 Adolf von Harnack v ní vidí nenáležitou substituci kritické práce.12 Po dlouhých staletích bezkonkurenčního vlivu vy­střídaného později nemilosrdnou kritikou hledá teprve teologie na­šeho století k Origenově exegezi nový vztah.

Jean Daniélou přichází ve čtyřicátých letech s rozlišením Origenovy typo­logie jako ryze křesťanské metody výkladu (postavy a události Starého zákona jsou chápány jako předobrazy novozákonních postav a dějů) na jedné straně a Filonem či gnosí inspirované alegoreze na druhé straně.13Proti tomuto odlišení, které nikdy nelze vést zcela důsledně - Origenes chápal celý Starý zákon jako předzvěst Nového -, se obrací Henri de Lu- bac,14 autor průkopnické práce Dějiny a Duch,15 věnované Origenově exe­gezi. Richard P. C. Hanson rovněž odmítá rozlišení mezi typologií a ale- gorezí, Origenovu exegezi ovšem na rozdíl od Henri de Lubaca pokládá za víceméně arbitrérní, usměrňovanou leda pravidlem víry.16 Teologický zá­klad Origenovy alegoreze vidí Rolf Gogler v inkarnační struktuře Písma (Písmo je chápáno jako vtělení Logu, mezi literou a duchem je vztah odpo­vídající vztahu lidství a božství v Kristu).17 Winfried Gruber zase zdů­razňuje pedagogický smysl vztahu mezi literou a duchem jako úrovněmi výkladu, které odpovídají dvěma stadiím duchovního růstu.18 Zcela nový a velmi zajímavý pohled na Origenovu exegezi jako pohyb od doslovného významu slov přes jejich historický a duchovní smysl k aktuálnímu vý­znamu, který mají mít pro posluchače nebo čtenáře, otevírá pak v osmdesá­tých letech Karen Jo Torjesen.19 Origenovo místo v rámci vývoje patris- tické exegeze coby „tvůrce biblické hermeneutiky jako skutečné vědy ve vlastním slova smyslu" ukazuje Manlio Simonetti.20 Vlastní Origenovu metodu textové kritiky a exegeze na pozadí rétoriky císařské doby zkoumá Bernhard Neuscháfer, který chce jednostranný portrét Origena jako „bez- uzdného alegoristy" doplnit o druhou, neodmyslitelnou tvář tohoto učence: Origena jako filologa, učitele rétoriky.21

V této přednášce bych si chtěla blíže všimnout teorie biblické her­meneutiky, jak ji vypracoval Origenes sám ve IV. knize svého spisu Peri archón.22 Henri de Lubac právem upozorňuje, že toto teore­tické pojednání zdaleka nepostihuje celé bohatství Origenovy prak­tické interpretace,23 přesto může mít, jak věřím, v kontextu dnešní

teologické hermeneutiky svou zajímavost.

* * *

Spis Peri archón (O prvních principech) patří k Origenovým spíše raným dílům, byl sepsán patrně v letech 229-23024 ještě v Alexan­drii, dříve než Origenes po svém sporu s alexandrijským biskupem Demetriem definitivně přesídlil do palestinské Caesareie (r. 232). Podobně jako celé Origenovo dílo je i tento spis plodem touhy ale­xandrijského vzdělance představit křesťanské učení jako nauku, kte­rá obstojí před otázkami filosofického rázu, i snahy obhájit křes­ťanskou víru před gnostickým ohrožením. Tři první knihy celého díla jsou věnovány „prvním principům" (odtud název spisu): třem božským osobám, rozumným bytostem, světu, jeho konci (I—II) a svobodnému rozhodování rozumné bytosti (III). Čtvrtá kniha, vlo­žená před závěrečné shrnutí (IV,4,1-10), chce obhájit, proč a jakým způsobem autor ve své práci čerpal z Písma, tj. chce „zdůvodnit naši víru"25 v božskou inspiraci Písma (VI,1) a „pojednat o způsobu, jak (Písmo) číst a jak mu rozumět"26 (IV,2-3).

27 Srv. H. de Lubac, Histoire et Esprit, str. 33.

2324 Srv. k tomu P. Nautin, Origene, str. 368-371.

25 ...logiv [...] xgaTwsiv °|xwv t^v pístiv (De princ. IV,1,1 / 258, 12 n.).

26 ...épsjslUsív to Tgópw t^s ávagvwCTEwq kal vo^ctews a/ran (De princ. IV,2,1 / 292,2 n.).

27 K celému spisu, jeho výstavbě a obsahu srv. M. Simonetti, Osser- vazioni sulla struttura del De Principiis di Origene, in: Rivista di filologia e di istruzione classica, n. s. 40 (1962), str. 273-290; str. 372-393; P. Ku- bel, Zum Aufbau von Origenes' De Principiis, in: Vigiliae Christianae 25 (1971), str. 31-39; M. Harl, Structure et cohérence du Peri archón, in: Ori- geniana (Ie Colloque International des Études Origéniennes), vyd. H. Crou- zel - G. Lomiento - J. Rius-Camps, Bari 1975, str. 11-32; G. Dorival, Remarque sur la forme du Peri archón, in: Origeniana, str. 33-45; A. Le Boulluec, La place de la polémique antignostique dans le Peri archón, in: Origeniana, str. 47-61; H. Crouzel, Qu'a voulu faire Origene en com-

1 ...sunt quaedam, quorum significatio proprie nullis omnino potest humanae linguae sermonibus explicari, sed simpliciore magis intellectu quam ullis uerborum proprietatibus declaratur. Ad quam regulam etiam diuinarum litterarum intellegentia retinenda est... (Deprinc. IV,3,15 / SC 268, 398, 499-503).

2 Srv. Origenovu obhajobu Septuaginty v jeho druhém listě Afričanovi (SC 302, 522-572); k tomu C. P. Bammel, Die Hexapla des Origenes. Die Hebraica ueritas im Streit der Meinungen, in: Augustinianum 28 (1988), str. 125-149.

3 Origenova Hexapla jsou z velké části ztracena, edice zlomků: PG 15, 16-1, 16-2, 16-3; F. Fied, Origenis Hexaplorum quae supersunt sive vete- rum interpretum Graecorum in totum Vetus testamentum fragmenta, 1-2, Oxford 1875 (přetisk Hildesheim 1964). O Origenově práci na tomto ma­mutím díle nás zpravuje jeho životopisec Eusebius, Hist. Eccl. VI,16,1-3 / GCS 9/2, 552,26 - 554,17. Srv. k tomu P. Nautin, Origene. Sa vie et son rn uvre, Paris 1977, str. 303-361.

4 K Origenově metodě textové kritiky viz B. Neuscháfer, Origenes als Philologe, Basel 1987, I, str. 85-138 (pozn. II, str. 370-397).

5 Srv. Jeroným, Ep. 33,4 ad Paulam / J. Labourt II, 40-43. K Jeroný­movu i Eusebiovu seznamu Origenových spisů srv. P. Nautin, Origene, str. 225-260.

6 Vyd. J. A. Robinson, Philocalia, Cambridge 1893; SC 302 (vyd. M. Harl, Paris 1983); SC 226 (vyd. E. Junod, Paris 1976).

7 Většina Origenových biblistických spisů je znovu vydána v GCS (sv. 3-4, 6-12 Origenova díla) a v SC (sv. 7 bis, 16 bis, 37, 37 bis, 29 bis, 87, 120, 157, 162, 222, 232, 238, 286, 287, 290, 385, 389).

8 Srv. H. de Lubac, Exégese médiévale. Les quatre sens de l'Écriture, I/1, Lyon - Fourviere 1959, str. 221-304.

9 Tak kupř. Epifanios ze Salaminy píše o Origenovi (text se dochoval v Jeronýmově překladu): Exinde veritatem historiae, allegoriae depravans mendacio, infinita verba multiplicat (Ep. ad Iohannem episc. Hieros. 4 / PG 43, 384b). Epifanios kritizuje zejména Origenův alegorický výklad ráje a příběhu prvních lidí (tamt. 5 / 385b-387a).

10 Srv. Origenovu obhajobu kupř. v Hom. in Gen. 13,3 / SC 7 bis, 320; Hom. in Lev. 16,4 / SC 287, 276.

11 Srv. M. Luther, De servo arbitrio, Weimarer Ausgabe 18, Weimar 1908, str. 700 n.

12 Srv. A. von Harnack, Der kirchengeschichtliche Ertrag der exege- tischen Arbeiten des Origenes, Texte und Untersuchungen 42/3 (1918), str. 11. A. von Harnack se ovšem jako jeden z prvních badatelů Orige- novým exegetickým dílem vážně zabýval, srv. celou jeho uvedenou práci: Texte und Untersuchungen 42/3 (1918); 42/4 (1919).

13 Srv. J. Daniélou, Traversée de la Mer Rouge et bapteme aux pre- miers siecles, in: Recherches de science religieuse 33 (1946), str. 402-430, zejm. str. 416 n.; týž, Origene, Paris 1948, str. 145-205.

14 Srv. H. de Lubac, ,Typologie' et ,Allégorisme', in: Recherches de science religieuse 34 (1947), str. 180-226.

15 H. de Lubac, Histoire et Esprit. L'intelligence de l'Écriture d'apres Origene, Paris 1950.

16 Srv. R. P. C. Hanson, Allegory and Event. A Study of the Sources and Significance of Origen's Interpretation of Scripture, London 1959.

17 Srv. R. Gogler, Zur Theologie des biblischen Wortes bei Origenes, Dusseldorf 1963.

18 Srv. W. Gruber, Die pneumatische Exegese bei den Alexandrinern. Ein Beitrag zur Noematik der Heiligen Schrift, Graz 1957.

19 Srv. K. J. Torjesen, Hermeneutical Procedure and Theological Me- thod in Origen's Exegesis, Berlin - New York 1986. Autorka navazuje na hermeneutickou strukturu vypracovanou v pojednání J. Tigchelera Didyme l'Aveugle et l'Exégese Allégorique. Étude sémantique de quelques termes exégetiques importants de son Commentaire sur Zacharie, Nijmegen 1977 (srv. K. J. Torjesen, Hermeneutical Procedure, str. 10).

20 M. Simonetti, Lettera e/o allegoria. Un contributo alla storia dell' esegesi patristica, Roma 1985, str. 73 (K Origenovi srv. str. 73-98).

21 Srv. B. Neuscháfer, Origenes als Philologe, I-II, Basel 1987.

22 PG 11 (přetisk edice Ch. Delarue, 1733-1759), 341-402; GCS 22

23(5. sv. Origenova díla, vyd. P. Koetschau, Leipzig 1913), 292-347; SC 268

24(vyd. H. Crouzel - M. Simonetti, Paris 1980), 256-399 (cituji podle této

25edice s uvedením strany a řádku). SC 269 (Paris 1980), 151-234, přinášejí komentář k Peri archón IV,1-3 H. Crouzela a M. Simonettiho. SC 302

26(Filokalie 1-20, vyd. M. Harl, Paris 1983) nepřetiskují text Filokalie 1,1­

27 obsahující Peri archón IV,1-3, přinášejí však k němu poznámky.


ISBN (PDF): 978-80-7298-402-2
formát eknihy:
Přidáno do katalogu: 11.06.2014
vložit erratanapsat hodnocení
1
1
zákazníci, kteří si koupili tuto knihu, koupili také
Římský katolicismus a politická forma
Římský katolicismus a politická forma
98Kč 88Kč
koupit
Schéma masové kultury
Schéma masové kultury
0Kč 0Kč
Timaios, Kritias
Timaios, Kritias
148Kč 133Kč
koupit
O zákonech
O zákonech
298Kč 268Kč
koupit
Kratylos
Kratylos
178Kč 160Kč
koupit
Prótagoras
Prótagoras
148Kč 133Kč
koupit
  1 / 4 E-knihy další zboží poslední zboží
ostatní verze titulu

Studie z patristiky a scholastiky I
Studie z patristiky a scholastiky I
0Kč 0Kč
aktuality
E-SHOP FLÚ AV

Byl otevřen prodejní portál FLÚ AV, kde si můžete objednat knihy, které vycházejí ve spolupráci OIKOYMENH a FLÚ. Při příležitosti jeho spuštění nabízíme celý text

KLUB OIKOYMENH

Neziskové nakladatelství OIKOYMENH je spojeno se jmény těch, kdo z podnětu Ladislava Hejdánka ještě za komunistické éry vyvíjeli úsilí zprostředkovat čtenářům nosné myšlenkové tradice od antiky po dnešek. celý text

Vstupte do klubu OIKOYMENH!

Na základě výzvy prvního předsedy OIKOYMENH J. S. Trojana byl 20. 8. 2015 založen Klub OIKOYMENH, do něhož se hlásí noví a noví členové. První kolo přihlášek bude uzavřeno 20. září; poté bude členům celý text

Copyright © 2019 OIKOYMENH 2019, © web design PureHTML