Kniha Čas a rytmus je pokusem o shrnutí celé tradice myšlení o čase od antiky po současnost. Především tradice filosofické, od Hésioda a Platóna až po Heideggera, Patočku a Lévinase, ale také tradice vědecké. Na dnešním pojetí času se totiž významně podíleli také ti, kdo kdysi pozorovali oblohu a vytvářeli kalendáře, i ti, kdo konstruovali různé hodiny. Právě na vývoji mechanických hodin ukazuje autor vývoj časových představ ve středověku a raném novověku. V řadě přehledových kapitol si pak všímá různých věd a jejich vztahu k času: geologie, která objevila jeho hloubku, fyziky, která ho dokázala matematizovat, biologie, sociologie, ekonomie, psychologie – a ovšem i historie. Závěrečné kapitoly tvoří autorův původní příspěvek k filosofii času, totiž výklad o pozoruhodném fenoménu rytmu a jeho souvislosti s lidskou časovostí. Neboť rytmus je jistě tělesný – a přitom z něj vyrůstá to nejduchovnější, co člověk zná: hudba a poezie. Rytmus prožíváme jako vnitřní – a přitom je něčím, co nás spojuje a strhává. Nové přepracované vydání.
formát knihy:
– Počítaný pohyb vzhledem k „před“ a „po“. (Aristotelés)
– Život duše v pohybu. (Plótinos)
– Nic jiného než rozpětí: čeho však, nevím – leda duše samé. (Augustin)
– Účinná možnost navazování souvislostí. (F. W. J. Schelling)
– Jednotná funkce očekávání, zpozorování a zadržování jsoucna. (J. Patočka)
– To, co nám chybí, když se příliš mnoho děje. (M. Eigen)
– Uspořádání časů. (Aristoxenos z Tarentu)
– Umění krásného pohybu. (Augustin)
– Návrat podobného v podobných lhůtách. (L. Klages)
Dobrá detektivka musí rozuzlení pečlivě tajit až do konce, kdežto u věcných pojednání je dobrým zvykem naznačit čtenáři hned na začátku „o čem to bude“ a možná také varovat, co by v knize hledal marně. Tato knížka chce tedy čtenáři nabídnout zhruba trojí:
– přehled rozmanitých uchopení fenoménu času v jazyce a lidské zkušenosti, v dějinách myšlení a v různých speciálních ...více
