Zdá se že máte v prohlížeči zakázaný javascript

You must have JavaScript enabled in your browser to utilize the functionality of this website.Click here for instructions on enabling javascript in your browser.

Pokročilé vyhledávání

Obsah

Grande profundum. Hledání vlastní identity v Augustinových Vyznáních

Augustinova Vyznání nepochybně dodnes patří k nejčtenějším a nejpřekládanějším literárním textům, které se z antiky dochovaly. 1 Navzdory staletím, která nás dělí od doby jejich vzniku, stále fascinují čtenáře bezprecedentní mírou sebeodhalení autora, jež nemá v žádném jiném díle z té doby obdoby. Katolický biskup z Hippo Regius se v něm otevřeně přiznává ke svým mladickým pokleskům a omylům, ke své intelektuální aroganci a tápání, pokud jde o pravou podstatu Boha. Jeho pochyby o sobě samém nakonec vyústí v osobní krizi, kterou ukončí až téměř mystická duchovní konverze v milánské zahradě, po níž následuje zásadní přehodnocení hrdinova dosavadního života. Emocionalita autorova jazyka, s níž mluví o svých pocitech a vnitřních pochybách, stejně tak jako hloubka analýzy vnitřního světa individua, hledajícího tváří v tvář Bohu vlastní identitu, neztrácí nic na své naléhavosti ani po více než šestnácti stech letech a působí i na moderního čtenáře.

Augustinova Vyznání patří nejen k nejčtenějším dílům evropské literatury, nýbrž i k dílům nejvíce vystaveným nepochopení a desinterpretaci. Čtenář, který se nechá unést autobiografickými pasážemi, totiž často zapomíná, že se jedná o komplikované filosofické1 a teologické dílo, jež nelze pochopit bez hlubší znalosti intelektuálního prostředí, v němž vzniklo. Podivná symbióza autobiografického vyprávění a filosoficko-exegetického traktátu řešícího odtažité otázky paměti a času spolu s výkladem pasáží o stvoření v knize Genesis vyvolává pochybnosti o konzistentnosti tohoto literárního díla a nastoluje otázku, v jakém žánrovém kódu ho vlastně číst. Jedná se o autobiografický text s jakýmsi filosoficko-teologickým dodatkem, nebo naopak o filosoficko-teologický traktát s nečekaně dlouhou autobiografickou předmluvou? Tyto pochybnosti posiluje i samotný latinský titul Confessiones, jenž nemá v antické literatuře precedens a jehož český ekvivalent „vyznání“ není pro moderního čtenáře zcela čitelný. Na tyto otázky se pokouší odpovědět následující úvodní studie, která se zabývá problémy umělecké jednoty Augustinových Vyznání, vztahem autobiografických a filosofických pasáží v tomto díle,2 jeho konfesionálním charakterem a formováním individuální identity ve vztahu k Bohu, které je jeho námětem.

1 Do češtiny byla Augustinova Vyznání přeložena celkem čtyřikrát, poprvé J. Herčíkem v polovině 19. století (Sv. Augustina Vyznání kněh třináctero), podruhé V. Stoklasou (neúplný překlad vydaný z pozůstalosti Vyznání svatého Augustina), potřetí katolickým knězem M. Levým (Svatého otce a učitele církve Aurelia Augustina Vyznání). Nejnovější překlad, na němž se podíleli celkem tři překladatelé, pak vyšel v roce 2015 (Svatý Augustin, Vyznání). Blíže k tomuto překladu viz moje recenze Svatý Augustin, Vyznání 

2 Tímto tématem jsem se rovněž zabýval ve studii Augustine’s Confes­sions.

 

Obsah

Grande profundum. Hledání vlastní identity v Augustinových Vyznáních . . . 7
„Inkonzistentnost“ Vyznání . . . 8
Autobiografie, nebo protreptikos? . . . 13
Autobiografické prvky ve Vyznání . . . 21
Quis ergo sum, Deus meus? Vyznání jako autobiografie . . . 26
Konfesionální charakter Augustinovy autobiografie . . . 38
Cui narro haec? . . . 51

Aurelius Augustinus: Vyznání – Confessiones
(latinský text a český překlad)
I. kniha . . . 59
II. kniha . . . 103
III. kniha . . . 127
IV. kniha . . . 165
V. kniha . . . 211
VI. kniha . . . 255
VII. kniha . . . 301
VIII. kniha . . . 355
IX. kniha . . . 403

Seznam použitých zkratek časopisů, publikací a edičních řad . . . 457
Bibliografie . . . 458
Rejstřík míst . . . 481
Rejstřík jmen a pojmů . . . 495
Ediční poznámka . . . 502