Struktura vědeckých revolucí

Detailní popis produktu

Čtenář dostává do rukou nový překlad přelomového díla, které se řadí na seznam nejčtenějších knih 20. století. Dalece přesáhlo hranice svého oboru a dodnes zasluhuje nadmíru pečlivou pozornost.

Esej Struktura vědeckých revolucí, poprvé vydaný v roce 1962, psal Kuhn s přesvědčením, že dějiny mohou zásadním způsobem pozměnit naše hluboce zakořeněné představy o tom, co je to věda. S bohatým využitím příkladů z historie vědy, ale také například z psychologie, autor zpochybňuje tradiční lineární pojetí vědeckého pokroku jako postupného přibližování se k pravdě, a namísto něj předkládá své cyklické pojetí vědeckého vývoje jako revolučního střídání vzájemně nesouměřitelných paradigmat. S ústředními tezemi knihy mnohdy nebylo nakládáno k autorově spokojenosti a závěry, které se z nich vyvozovaly, byly nezřídka v příkrém rozporu s Kuhnovými původními intencemi.

Další filosofické práce Thomase S. Kuhna (1922 –1996), v nichž rozvíjí a upřesňuje myšlenky předložené v knize, byly shromážděny v souborech textů The Essential Tension (1977) a The Road since Structure (eds. J. Conant a J. Haugeland, 2000). Publikoval také dvě historické monografie, The Copernican Revolution (1957) a Black-Body Theory and the Quantum Discontinuity, 1894–1912 (1978). Právě druhá z těchto prací, pojednávající o první kvantové revoluci ve fyzice na přelomu 19. a 20. století, představuje dle Kuhnových vlastních slov názornou ukázku toho, co měl Strukturou vědeckých revolucí přesně na mysli.