Zpoždění, s nímž vychází tento třetí svazek, je způsobeno především zdravotními důvody: již nějakou dobu se stále zhoršuje můj zrak a kvůli nezdolnému zánětu kloubů píši jen s obtížemi. A tak jsem nucen uzavřít poslední část Dějin náboženského myšlení za pomoci několika kolegů z řad svých bývalých žáků.

Jak si čtenář nepochybně povšimne, pozměnil jsem plán ohlášený v Předmluvě ke druhému svazku. Pokračoval jsem v dějinách křesťanských církví až na práh osvícenství a do posledního svazku jsem přesunul kapitoly o rozkvětu hinduismu, o středověké Číně a o náboženstvích Japonska. Věnoval jsem čtyři kapitoly dějinám náboženských představ, myšlenek a institucí v Evropě 4. až 17. století, ale nekladl jsem takový důraz na výtvory, které jsou západnímu čtenáři dobře známé (např. scholastika či reformace), abych se mohl zastavit u některých fenoménů, o nichž se obvykle v učebnicích mlčí nebo jejichž význam je umenšován: heterodoxie, hereze, lidové mytologie a praktiky, ...více

Tato studie nazvaná Dějiny, dějepis, filosofie dějin vznikla jako vedlejší produkt při mé práci na jiném příspěvku, který pracovně nazývám „Křesťanská orthodoxie a její filosofické předpoklady“. Pro křesťanskou orthodoxii[ 1 ] je charakteristické, že uznává za pravdivá určitá tvrzení o minulých událostech, o nichž načerpala poučení z pramenů, především biblických. V pozadí tohoto přesvědčení se zřejmě skrývá obecnější předpoklad, že minulé dějiny jsou souborem určitých reálně existujících (třebaže minulých) faktů a že dějepisec je s to formulovat vyprávění, jež se s některými těmi fakty shodují, čili že je s to zjišťovat o dějinách pravdu.

Tento předpoklad, formulujeme-li jej takto výslovně, je ovšem již filosofickou tezí. Je zřejmé, že otázka platnosti této teze má širší význam než onen filosoficko-theologický, jenž mě k ní původně přivedl, a může být zajímavá i pro toho, u koho křesťanská orthodoxie jako taková zájem nevyvolává. A právě z tohoto obecného hlediska, tj. z ...více

Ve vypravování o bitvě u Múnychie píše Xenofón: „Padli tam z třicetičlenné vlády Kritias a Hippomachos, z desetičlenné vlády v Peiraieu Charmidés, syn Glaukónův.“ Touto bitvou r. 403 př. Kr. byla v Athénách zničena několikaměsíční vláda oligarchické třicítky a vítězná strana obnovila demokratickou ústavu. V myslích athénských demokratů měla osobnost Kritiova zlou památku; bylo mu přičítáno, že se oligarchická vláda hlavně jeho působením zvrhla v hrůzovládu.

I na Charmidovu jménu lpěla vina účasti v protidemokratickém násilí.

Jinou úlohu mají Kritias a Charmidés ve světě myšlenek, jejž vytvořilo Platónovo umění, a zejména v dialogu, který se jmenuje Charmidés. Sem nedoléhá vřava politických bojů ani zápach krve prolité v občanské válce. Platón sice také znal činy oligarchů a nikdy se nestal jejich obdivovatelem, ale znal také chyby obnovené demokracie a nikdy jí nezapomněl její největší vinu, nespravedlivé usmrcení Sókrata. Zatímco oligarchie a demokracie se střetly na jedné rovině, směr Platónova politického ...více

Náčrt polské vlády z pera pana knížete Wielhorského[ 1 ] a úvahy, které k němu připojil, jsou poučnými podklady[ 2 ] pro každého, kdo by chtěl pojmout řádný plán tuto vládu přebudovat. Neznám nikoho, kdo by byl povolanější tento plán vypracovat, než jeho samého, neboť on v sobě spojuje všeobecné vědomosti, které tato práce vyžaduje, se znalostmi místních poměrů a zvláštních jednotlivostí, jež je nemožné zachytit na papíře, a jež je přesto nezbytné mít, abychom mohli přizpůsobit určitou instituci lidu, jemuž je určena. Nezná-li člověk zevrubně národ, pro nějž pracuje, jakkoli vynikající může být samo o sobě dílo, které pro něj vytvoří, jeho provedení bude vždy trpět nedostatky, a to tím spíše, bude-li se jednat o již zcela ustavený národ, jehož záliby, mravy, předsudky a neřesti[ 3 ] jsou příliš zakořeněné, než aby je nové sémě dokázalo snadno zadusit. Dobré zřízení pro Polsko ...více

OIKOYMENH

Nakladatelství OIKOYMENH navazuje na odkaz samizdatové edice založené v sedmdesátých letech z podnětu Ladislava Hejdánka, jejímž cílem bylo vydávat kritické stati a díla v linii nejlepších tradic evropské filosofie a theologie.

Postupem doby se nakladatelství zaměřilo rovněž na vydávání základních děl této tradice. Spisy význačných myslitelů vycházejí v řadách klasických děl: Knihovna antické tradice, Knihovna raně křesťanské tradice, Knihovna středověké tradice, Knihovna renesančního myšlení a Knihovna novověké tradice a současnosti. Sekundární literatura nebo texty autorů nezahrnutých do řad klasických děl tvoří Edici Oikúmené.

V řadě Dějiny filosofie vycházejí vybrané monografie k jednotlivým obdobím dějin evropské filosofie. Nakladatelství vydává také řadu Dějin politického myšlení, Dějin náboženského myšlení, Knihovnu politického myšlení, Fontes Latini Bohemorum, Starověké písemnictví Levanty, Sebrané spisy Jana Patočky, edici Mathésis a řadu Filosofické interpretace.

Pokud váháte, zda si naši knihu koupíte u nás nebo jinde, uvažte, že nákupem v eshopu OIKOYMENH přímo podpoříte vydávání filosofické a theologické literatury v Čechách. Pokud se u nás zaregistrujete, získáte navíc:

• newsletter se seznamem novinek z naší produkce, který si snadno omezíte výběrem klíčových slov podle svého výběru
• možnost podílet se na naší činnosti zasíláním errat a komentářů