Pohyb a proces jsou filosofická témata základního významu. Ve starověku tato teze – filosofická závažnost pohybu – byla čímsi obecně přijímaným. Moderní epocha přiřkla pohyb odborným vědám. Zůstala však nevyřešená otázka jednoty pohybu a procesu v jeho různých formách. Patří k předním rysům a zásluhám filosofie dialektického materialismu, že klade důraz na problém různých forem pohybu a jejich jednoty. Dialektika usiluje o řešení otázky po podstatě, jednotě a formách pohybu.

Následující práce – soubor studií z dějin předmarxistické filosofie chce přispět k historickému osvětlení tohoto problému. Bez historické perspektivy chybí věcné diskusi konkrétní horizont, v němž vznikaly pojmy, o nichž a v nichž se diskutuje, a z něhož čerpaly svůj skutečný život.

Otázky, o něž běží v této práci, nemají pouze akademický význam. Mají zásadní důležitost pro osudy lidstva. Matematizací pohybu se stal člověk pánem přírody. Dříve, než se stala faktem, byla matematizace filosofickým problémem. V cestě jí stály ...více

Filosofie nakloněná k činu je společným jmenovatelem životních postojů Tomáše Garrigue Masaryka, Jana Patočky a Václava Havla. A je také tím, čím se tito autoři odlišují téměř od všech ostatních českých myslitelů dvacátého století. Liší se ovšem mezi sebou konkrétním významem, který jejich výkony měly a stále mají pro duchovní a politický život českého národa i Evropy. Ve všech případech však to byl význam nemalý.

Nesporný a dlouhodobý vliv myšlení těchto osobností v české společnosti přispívá však také k tomu, že se v povědomí svých následovníků stávají jakýmisi pomníky minulosti. V tom se ale skrývá i určité nebezpečí. Tak jako je pro mladého člověka nesnadné v kamenné podobizně spatřit tvář živého člověka, je pro něj stejně obtížné v zaprášených sebraných spisech objevit myšlenkový zápas, který se snaží o řešení problémů, z nichž mnohé jsou stále živé – někdy až příliš živé. Zde se rýsuje úkol tyto myšlenkové zápasy zpřítomnit ...více

Aristotelés se na rozdíl od Platóna nedomnívá, že komplexní politickou skutečnost lze uchopit prostřednictvím její elementarizace, tj. převedením na základní strukturu jejích prvků, již lze nazvat zřízením. Jako východisko politického zkoumání volí proto naopak právě to nejkomplexnější v dané oblasti, co – jeho slovy – „nejvíce zahrnuje“, totiž obec samu; po metodické stránce pak elementarizaci nahrazuje analýzou. Tím se Aristotelés zcela nezříká cesty, kterou nabízí předchozí tradice; zapojuje ji však do mnohem bohatšího a obsáhlejšího programu, v němž se kromě ústavní perspektivy objeví rovněž ohled na život sám. Je zřejmé, že takováto otázka vyvolává potřebu nalezení zcela nového metodického nástroje, který učiní složitou skutečnost obce přístupnou vědeckému uchopení.

Tímto nástrojem se stane pojem přirozenosti (φύσις). Tím získává politické zkoumání zřetelně přírodovědné zabarvení. Neznamená to však, že se z politického myšlení stává přírodní věda. Za prvé pojem φύσις, tak jak jej Aristotelés v politické sou-vislosti užívá, je velmi široký a ...více

Věnováno Sabine a Silvii

Zarathustra zaujímá mezi mými spisy výjimečné místo. Lidstvu jsem v něm dal největší dar, jaký doposud dostalo. Tato kniha, jejíž hlas se klene nad tisíciletími, je nejenom nejvyšší knihou, která existuje, onou vlastní knihou horského vzduchu – celý fakt „člověk“ leží v nedozírné dálce pod ní –, ale je i knihou nejhlubší, zrozenou z nejniternějšího bohatství pravdy, je nevyčerpa-telnou studnicí, do níž se žádné vědro neponoří bez toho, aby nebylo při vytažení naplněno zlatem a dobrotou. (KSA 6, 259) Spis Tak pravil Zarathustra „zaujímá výjimečné místo“. Stal se Nietzscheho nejznámějším dílem, jež bylo chápáno, uctíváno i odsuzováno jako pokus o novou posvátnou knihu. Nietzschův Zarathustra irituje ještě více než jeho ostatní díla: kniha není ani filosofickým pojednáním v běžném smyslu, ani básní; především však formálně vybočuje z rámce ostatních Nietzschových spisů.

Nikde jinde nevytvořil hlavní postavu, nikde jinde nenalezneme tolik stylistických ozvuků náboženských knih. Kniha se ...více

OIKOYMENH

Nakladatelství OIKOYMENH navazuje na odkaz samizdatové edice založené v sedmdesátých letech z podnětu Ladislava Hejdánka, jejímž cílem bylo vydávat kritické stati a díla v linii nejlepších tradic evropské filosofie a theologie.

Postupem doby se nakladatelství zaměřilo rovněž na vydávání základních děl této tradice. Spisy význačných myslitelů vycházejí v řadách klasických děl: Knihovna antické tradice, Knihovna raně křesťanské tradice, Knihovna středověké tradice, Knihovna renesančního myšlení a Knihovna novověké tradice a současnosti. Sekundární literatura nebo texty autorů nezahrnutých do řad klasických děl tvoří Edici Oikúmené.

V řadě Dějiny filosofie vycházejí vybrané monografie k jednotlivým obdobím dějin evropské filosofie. Nakladatelství vydává také řadu Dějin politického myšlení, Dějin náboženského myšlení, Knihovnu politického myšlení, Fontes Latini Bohemorum, Starověké písemnictví Levanty, Sebrané spisy Jana Patočky, edici Mathésis a řadu Filosofické interpretace.

Pokud váháte, zda si naši knihu koupíte u nás nebo jinde, uvažte, že nákupem v eshopu OIKOYMENH přímo podpoříte vydávání filosofické a theologické literatury v Čechách. Pokud se u nás zaregistrujete, získáte navíc:

• newsletter se seznamem novinek z naší produkce, který si snadno omezíte výběrem klíčových slov podle svého výběru
• možnost podílet se na naší činnosti zasíláním errat a komentářů