Zdá se že máte v prohlížeči zakázaný javascript

You must have JavaScript enabled in your browser to utilize the functionality of this website.Click here for instructions on enabling javascript in your browser.

Pokročilé vyhledávání

Obsah

Úvahy o polské vládě a o její zamýšlené reformě

[1.] Stav otázky

Náčrt polské vlády z pera pana knížete Wielhorského[ 1 ] a úvahy, které k němu připojil, jsou poučnými podklady[ 2 ] pro každého, kdo by chtěl pojmout řádný plán tuto vládu přebudovat. Neznám nikoho, kdo by byl povolanější tento plán vypracovat, než jeho samého, neboť on v sobě spojuje všeobecné vědomosti, které tato práce vyžaduje, se znalostmi místních poměrů a zvláštních jednotlivostí, jež je nemožné zachytit na papíře, a jež je přesto nezbytné mít, abychom mohli přizpůsobit určitou instituci lidu, jemuž je určena. Nezná-li člověk zevrubně národ, pro nějž pracuje, jakkoli vynikající může být samo o sobě dílo, které pro něj vytvoří, jeho provedení bude vždy trpět nedostatky, a to tím spíše, bude-li se jednat o již zcela ustavený národ, jehož záliby, mravy, předsudky a neřesti[ 3 ] jsou příliš zakořeněné, než aby je nové sémě dokázalo snadno zadusit. Dobré zřízení pro Polsko musí být dílem Poláků, nebo někoho, kdo na místě důkladně studoval polský národ a národy s ním sousedící.[ 4 ] Cizinec může přinejlepším poskytnout obecný vhled, aby tvůrce institucí po-učil, nikoli aby jej vedl. I kdybych měl zcela čerstvou mysl, nebyl bych schopen uchopit celek těchto důležitých vztahů. Dnes, kdy mi sotva zůstává schopnost propojit myšlenky, musím se ve své snaze vyhovět knížeti Wielhorskému a dokázat zanícení pro jeho vlast omezit na to, že mu sdělím dojmy, které ve mně vyvolala četba jeho práce, a úvahy,[ 5 ] k nimž mě tato četba přivedla.

Čteme-li dějiny polské vlády, jen s obtížemi chápeme, jak mohl tak podivně ustavený stát přetrvat tak dlouhou dobu. Velké tělo tvořené mnoha údy mrtvými a několika málo údy odpadávajícími, které se pohybují téměř nezávisle na sobě, takže nesledují společný cíl a navzájem se ničí;[ 6 ] tělo, které se zmítá sem a tam a přitom nic nedělá, které nemůže nijak vzdorovat nikomu, kdo ho chce zranit, které se během jednoho století pětkrát či šestkrát rozpadne, které ochrne při jakémkoli úsilí, jež chce vynaložit, při každé potřebě, již chce naplnit, a které navzdory tomu všemu žije a uchovává si svoji životaschopnost.[ 7 ] Zdá se mi, že to je snad ta nejzvláštnější podívaná, kterou může být myslící bytost zasažena.[ 8 ] Vidím, jak všechny evropské státy běží vstříc své záhubě. Monarchie, republiky, všechny tyto tak nádherně ustavené národy, všechny tyto krásné a tak moudře vyvážené vlády upadají a visí nad nimi hrozba smrti.[ 9 ] A Polsko, tato vylidněná, zničená, utlačovaná země vydaná agresorům, ve svém nejhlubším neštěstí a bezvládí stále projevuje veškerý mladický zápal. Má odvahu žádat si nové vlády a zákonů, jako by se byla právě zrodila. V okovech rokuje o tom, jakými prostředky si má uchovat svobodu! Cítí v sobě onu sílu, kterou si tyranie nemůže podmanit. Zdá se mi, že vidím obléhaný Řím, jak poklidně spravuje pole, na nichž nepřítel rozbil svůj tábor. Stateční Poláci, mějte se na pozoru; mějte se na pozoru, abyste nezhoršili svoje postavení přílišnou touhou být na tom dobře. Mějte na paměti, co můžete ztratit, když myslíte na to, co chcete získat. Napravte, je-li to možné, zlořády svojí ústavy. Nepohrdejte však ústavou, která z vás učinila to, co jste.

Milujete svobodu, jste jí hodni, bránili[ 10 ] jste ji proti mocnému a prohnanému útočníkovi, který předstíral, že vám nabízí přátelské pouto, zatímco vám nasazoval okovy otroctví.[ 11 ] Jste nyní znaveni nepokoji ve své vlasti a toužíte po klidu. Myslím, že je velmi snadné klid získat. Zdá se mi však obtížné jej spolu se svobodou uchovat. To v nitru[ 12 ] tohoto bezvládí, které nenávidíte, se formovaly vlastenecké duše, které vás uchránily před porobou. Pospávaly v netečném klidu; bouře je probudila. Poté, co rozlomily okovy, které jim byly určeny, přepadla je únava.

Chtěly by spojit klid despotismu s lahodností svobody. Obávám se, že chtějí dvě navzájem protikladné věci. Klid a svoboda se mi zdají neslučitelné: je třeba si vybrat.

Neříkám, že je třeba zachovat věci v tom stavu, ve kterém se nalézají. Tvrdím však, že je třeba do nich zasahovat pouze s krajní obezřelostí. Teď bijí víc do očí zlořády než výhody. Obávám se, že nastane doba, kdy budou tyto výhody lépe rozpoznány, bohužel to však bude ve chvíli, kdy budou ztraceny.

Snad může být snadné stanovit lepší zákony; je však nemožné stanovit zákony, které nebudou lidské vášně zneužívat, tak jako zneužívaly předchozích zákonů. Snad ani ten nejlepší státník nemůže předvídat a zvažovat všechny tyto budoucí zlořády.

Postavit zákon nad člověka, to je politický problém, který přirovnávám k problému kvadratury kruhu v geometrii.[ 13 ] Vyřešte dobře tento problém, a vláda založená na tomto řešení bude dobrá a bez zlořádů. Do té doby si však buďte jisti, že tam, kde, jak věříte, zajistíte vládu zákonů, budou vládnout lidé.

Každá ústava bude dobrá a pevná vždy jen tehdy, bude-li podle ní srdcím občanů[ 14 ] vládnout zákon; dokud tam nevstoupí zákonodárná síla, budou zákony vždy obcházeny. Jak se však dostat až k srdcím? Na to zakladatelé našich institucí, kteří mají na zřeteli vždy pouze sílu a tresty, téměř nemyslí; a snad k nim nevedou o nic lépe ani hmotné odměny.[ 15 ] Nevede k nim ani ta nejúplnější spravedlnost, neboť spravedlnost je stejně jako zdraví dobrem, z něhož se těšíme, aniž bychom ho vnímali, které nevyvolává nadšení a jehož cenu chápeme až tehdy, když jsme je ztratili.[ 16 ]

Jak tedy dojmout srdce a dovést lidi k lásce k vlasti a k jejím zákonům?[ 17 ] Odvážím se to navrhnout? Dětskými hrami; institucemi, které jsou v očích povrchních lidí zahálčivé,[ 18 ] které však vytvářejí drahocenné zvyky a nezničitelné vazby. Mluvím-li zde z cesty, činím tak v každém případě bezvýhradně, neboť, jak přiznávám, pozoruji, že mé bláznovství na sebe bere všechny rysy rozumu.

[ 1 ] Michał Wielhorski (1730–1814), polský šlechtic, člen Barské konfederace, byl jejím vyslancem do Francie. Více viz Doslov. – Pozn. překl.

[ 2 ] V tzv. rukopisu z Neuchâtelu najdeme „velmi poučnými“. Dále v textu označujeme varianty neuchâtelelského rukopisu velkým písmenem N s tečkou umístěným v závorce za příslušnou variantou. Více k otázce rukopisných verzí viz Ediční poznámku. – Pozn. překl.

[ 3 ] „Ctnosti a neřesti“ (N.). – Pozn. překl.

[ 4 ] „A trochu též ty, které s ním sousedí“ (N.). Stejně jako Mably, který na žádost Poláků rovněž sepsal návrh reformy jejich ústavy, ani Rousseau se nedomnívá, že by mohl být polským zákonodárcem; jeho cílem je pouze poskytnout obecný vhled do daného problému. Srv. G. B. de Mably, Du gouvernement de la Pologne, str. 15. K Mablymu více viz Doslov. – Pozn. překl.

[ 5 ] „A některé úvahy“ (N.). Podobné přesvědčení o neschopnosti „vzájemně propojit představy“ najdeme v úvodu sedmé knihy Vyznání: „Dnes mám paměť i hlavu tak ochablou, že jsem téměř neschopen jakékoli práce.“ (J.-J. Rousseau, Vyznání, VII, str. 271) Ve stejném duchu se Rousseau vyjadřuje i v korespondenci doprovázející vypracování návrhu korsické ústavy. V případě Úvah chce Rousseau navíc ospravedlnit to, že text postrádá řád, který by odpovídal charakteru Úvah a jejich cíli. K formálnímu členění textu viz Ediční poznámka. – Pozn. překl.

[ 6 ] Místo „navzájem“ je v neuchâtelském rukopisu uvedeno „neustále“ (N.). – Pozn. překl.

[ 7 ] Ve francouzštině vigueur. Podle smyslu překládáme „životaschopnost“, „zdatnost“, případně „životnost“. – Pozn. překl.

[ 8 ] „Myslící člověk zasažen“ (N.). – Pozn. překl.

[ 9 ] Rousseau již v dřívějších spisech předpovídal zkázu Anglie: „Když teď už vidím, jak začíná úpadek Anglie, který jsem předpovídal v době jejích vítězství…“ (J.-J. Rousseau, Vyznání, V, str. 181; též Extrait du projet depaix perpétuelle, str. 573), stejně jako Ruska (Du contrat social, II,8). Jeho náhled na Anglii je v protikladu k tehdejšímu převládajícímu mínění – většina spisovatelů totiž v návaznosti na Montesquieua a jeho slavný popis anglické ústavy (O duchu zákonů, XI, 6) chovala k anglickému zřízení obdiv. – Pozn. překl.

[ 10 ] „Uchovali“ (N.). – Pozn. překl.

[ 11 ] V roce 1767 Rusové předstírali, že podporují požadavek členů Radomské konfederace na sesazení krále Stanisława Augusta Poniatowského z trůnu. Stanisław August Poniatowski (1732–1795) byl zvolen polským králem na nátlak Ruska (býval milencem Kateřiny Veliké). Po nástupu na trůn se stal spojencem tzv. Familie, polské proreformní skupiny, a snažil se vliv Ruska na polské záležitosti umenšit. Více viz Doslov. – Pozn. překl.

[ 12 ] „Uprostřed“ (N.). – Pozn. překl.

[ 13 ] Tento slavný příměr nalezneme dříve v dopisu Mirabeauovi (Lettre à Mirabeau, le 26 juillet 1767): „Toto je mezi mými staršími myšlenkami velký politický problém, který přirovnávám k problému kvadratury kruhu v geometrii a astronomické definici zeměpisné délky: nalézt podobu vlády, která by postavila zákon nad člověka.“ J.-J. Rousseau, Lettresphilosophiques, lettre 5911, str. 358. – Pozn. překl.

[ 14 ] „V srdcích občanů“ (N.). – Pozn. překl.

[ 15 ] Myšlenka spojení síly a odměn je dlouze rozvedena ve fragmentu nazvaném Ozákonech (J.-J. Rousseau, Fragments politiques, IV [ Des Loix], str. 492–500). – Pozn. překl.

[ 16 ] Srv.: „Se svobodou je to stejné jako s nevinností a se ctností, jejichž cenu známe jenom potud, pokud se z nich sami těšíme, a jejichž chuť se ztrácí, jakmile jsme je ztratili.“ J.-J. Rousseau, Discours sur l’origine de l’inégalité, str. 181. – Pozn. překl.

[ 17 ] „Dovést k uctívání vlasti a jejích zákonů“ (N.). – Pozn. překl.

[ 18 ] „A povrchní“ (N.). – Pozn. překl.

Obsah

Úvahy o polské vládě a o její zamýšlené reformě . . . 7

Doslov. Polská republika za Rousseauových časů: svět zlatých svobod a konfederací (Jan Květina) . . . 123

Seznam literatury . . . 135

Rejstřík . . . 145

Ediční poznámka . . . 147