6
Vítáme vás na novém webu spolkového nakladatelství OIKOYMENH!

Jeroným Legendy o poustevnících - Vitae eremitarum 2 : Jana Nechutová

Knížka přináší zrcadlově kladený text a komentovaný překlad tří hagiografických dílek, jejichž autorem je Hieronymus ze Stridónu, sv. Jeroným. Tomuto autorovi rané, ještě antické fáze křesťanství, jednomu z těch, kteří pro současnost i pro celé příští věky spoluutvářeli podobu západního křesťanství, se dostalo mezi jeho vrstevníky v latinsky mluvícím křesťanském světě ojedinělé zkušenosti s poustevnickým a mnišským životem v Sýrii a v Egyptě; ta se odráží i v Jeronýmově bohaté korespondenci, především se však stala inspirací a východiskem jeho tří legend - o prvním poustevníku Paulovi, o mnichu Malchovi a o sv. Hilarionovi. Jak Šubrt v úvodu ke svému překladu říká, "svými legendami o poustevnících vytváří Jeroným latinský pendant k Athanasiovu Životu sv. Antonína, jenž platil za nezpochybnitelný model svého žánru" (s. 34).

Legendy o poustevnících_1

Texty originálů jsou pro tuto knihu převzaty s nepatrnými úpravami z kritických edicí (s výjimkou Vita Hilarionis, text vydán jen v MPL). Jak překladatel upozorňuje v Ediční poznámce (s. 141), byla ortografie přizpůsobena ortografii klasické, interpunkce a psaní velkých písmen českému úzu. Jiří Šubrt překládá Jeronýmovy legendy vynalézavými jazykovými a stylistickými prostředky. Všude, kde je to možné, uplatňuje moderní výrazivo, nepodléhá archaizujícímu klišé, dodnes převažujícímu u překladů z antické a snad ještě více z křesťanské antické i středověké literatury, nevnucuje čtenáři monumentální polohy jazyka, jaké obvykle spíše než originálu samotnému odpovídají našim po celý novověk ustalovaným představám o latinsky (a ovšem starořecky) psaných textech. Nejnápadnější je to jako vždy u lexika, při pozornější četbě četbě můžeme pozorovat, že překladatel zachází odvážně a téměř vždy ku prospěchu věci se syntaxí originálu - například rozbíjením delších period (v legendách jich Jeroným stejně nemá přespříliš), naopak slučováním kratších větných celků ve větší, změnami charakteru vedlejších vět. S potěšením uvedu několik příkladů většinou z první, lexikální oblasti: "... jako by po svém dávali najevo zármutek nad Pavlovou smrtí" - prorsus ut intelligeres eos plangere, quomodo poterant... (s. 60, 61); "Oba byli nadmíru zbožní, kostel jim byl druhým domovem, úplný Zachariáš a Alžběta z evangelia" (Tam studiosi ambo et religiosi et sic ecclesiae limen terentes, ut Zachariam et Elisabeth de evangelio cre! deres); vtipně je přeloženo sloveso "detrahere" ekvivalentem "ztrhat" ("... kdysi ztrhaly mou legendu o Pavlovi a nepochybně ztrhají i vyprávění o Hilarionovi" - detrahentes Paulo meo nunc forte detrahent et Hilarioni, s. 86, 87); "Poté se ozval neuvěřitelný jásot davu" - clamor fit vulgi nimius (s. 104, 105), nebo "nepříčetní vztekem" - furentes (tamtéž), "které obvykle bývají hřebíkem do rakve panenství" - quae solent moriturae virginitatis esse principia (tamtéž); "prakticky od dětství" - hoc est ab infantia (s. 108, 109).

celý text na ilisteartura.cz